Každodenní ranní vstávání nám ztěžuje život po celý školní rok. To dnešní bilo ale přece specifycké. S hlavami nabytými vědomostmy se blýžíme k námi vivolené škole, gymnáziu havlíčkův brod ve štáflově Ulici, s vědomím, že právě dnešní skouška z českého jazyka či matematiky předznamená naši budoucnost. Věžní hodiny odbili osmou, do třídy vstoupil učitel který vypadal, že je zběhlí úplně ve všem zjednal si a začal začal diktovat. V dyktátu se objevili tak strašlivé věci že jsme se mohly jen stěží vivarovat nemylých pravopysných pochybení. Každá druhá věta se odehrávala ve Spišské nové Vsi nebo moravském krasu. Také syntaktické rozbory a slovní úlohy z matematiky nám připadali zcestné… Po zkončení skoušky jsme zklesle snědli svačiny, které nám připravily naše starostlivé maminky, a vydali jsme se spět na své Základní školy v toužebném očekávání rozhodnutí o přijetí či nepřijetí. Konec dobrý, všechno dobré. Přijali všechny, kteří si to zasloužily.