Každodenní raní vstávání nám stěžuje život po celí školní rok. To dnešní bylo ale přece specyfické. S hlavami nabitými vědomostmi se blýžíme k námi vivolené škole, Gymnáziu havlíčkův brod ve štáflově Ulici, s vědomím, že právě dnešní zkouška z českého jazyka či Matematiky předznamená naši budoucnost. Věžní hodiny odbili osmou do třídy vstoupil učitel který vypadal, že je zběhlí úplně ve všem, zjednal si a začal začal dyktovat. V diktátu se oběvili tak strašlivé věci že jsme se mohly jen ztěží vivarovat nemilých pravopisných pochybení. Každá druhá věta se odehrávala ve spišské Nové Vsi nebo Moravském Krasu. Také syntaktické rozbory a slovní úlohy z matematiky nám připadaly scestné… Po skončení skoušky jsme zklesle snědli svačiny, které nám připravili naše starostlyvé maminky a vidali jsme se zpět na své základní školy v toužebném očekávání rozhodnutí o přijetí či nepřijetí. Konec dobrý, všechno dobré. Přijali všechny, kteří si to zasloužili.