Na pražském masarykově Nádraží bilo ještě mrtvo. Jen bezdomovci ležely na lavičkách, ale vypadaly, jako by byly také mrtvý. Na pražce padali těžké kapky raního deště, koleje zrezavěli, shromážděné vagóny čekaly na dení šichtu. Sem tam se objevily lidské postavy, z nichž se vyklubali první cestující. Výpravčí, který višel na perón, rozdával pokiny svím zaměstnancům. Začalo svítat a nádraží už začalo chytat svůj pravidelný dení rytmus.