Šero se sneslo na kraj. Nad obzorem vibledl poslední proužek rúžového červánku a už jen svjetlejší plocha oblohy naznačovala, že tam před chvílí zapadlo slunce. Hajný Straka seztupoval ztezkou pod Zlatým vrchem. Znal ji dokonale a i v přítmí se vihnul všemu, co by spůsobilo hluk. Hned za hájenkou nabil pušku. Dnes vzal s sebou i lovecký tesák a do brašny sylnou svítilnu, kus špeku a krajíc chleba. Na obloze blykala první hvězda a z blíska se ozvala sova. Kos prodlužoval přestávky mezy poslední večerní písní, byl stále tišší a unaveně trilkoval. Když hajný docházel k louce, začaly koncertovat cvrčci. Vysokými, pichlavými tóny zaplnily celí prostor a přehlučely i zvonění vody v potůčku.