Na poslední sobotu v září jsme si smluvili dlouhou tůru. Autobus nás vyvezl do Dolní Malé Úpy. Ůmyslně jsme podnikli túru v tuto dobu, neboť už nebývá v podhůří ani na hřebenech mnoho turistú. Na jedné louce jsme viděli ocúny. Byly růžovofialové jako blůza naší Jany. V záři teplých slunečních paprskú vynikalo zbarvení listnatých stromú. Sbalili jsme svetry do batohů a stoupali jsme do Horní Malé Ůpy, dále pak úbočím přes Soví sedlo na Sněžku. Chlapci kráčeli neúnavně v čele, dívky zůstávaly vzadu. Z vrcholu byl ůchvatný rozhled, protože bylo úplně jasno. Pozorovali jsme stříbrnou stužku řeky Ůpy, jak se vine ůdolím. Sestoupili jsme přes Rúžovou horu. Tam Petr fotografoval všechny, kdo se zúčastnili naší túry.