Frantíkúv dědeček spí, ale Frantík nemúže usnout. Slyší odbíjet hodiny: půl jedenácté, jedenáct. Měsíc je v úplňku, přes něj plují mraky různých tvarů. Ze dvorů a zahrad se ozývá tolik zvukú: štěkot psú, hlasy ptákú znějící jako hú hů, nebo spíše jako zaúpění. Frantík odnesl zelenou knížku do úkrytu. Měl nejlepší ůmysly, úspěšně ten ůkol splnil. Nemá výčitky svědomí, ale tíží ho úvahy, zda pan Bočan neohlásí policistům, že se mu ztratil seznam dlužníkú a jejich dluhů. Podle V. Řezáče