Frantíkův dědeček spí, ale Frantík nemůže usnout. Slyší odbíjet hodiny: půl jedenácté, jedenáct. Měsíc je v úplňku, přes něj plují mraky rúzných tvarů. Ze dvorú a zahrad se ozývá tolik zvukú: štěkot psú, hlasy ptákú znějící jako hú hú, nebo spíše jako zaůpění. Frantík odnesl zelenou knížku do ůkrytu. Měl nejlepší ůmysly, ůspěšně ten úkol splnil. Nemá výčitky svědomí, ale tíží ho ůvahy, zda pan Bočan neohlásí policistům, že se mu ztratil seznam dlužníků a jejich dluhů. Podle V. Řezáče