S veselou se vracel Karas domů, ale když už stál přede dveřmi útulného bytu, pocítil úzkost. Co asi řekne můj Vašíček? Jak mu vůbec povím, že jsme se dali ke komediantúm? Táto, máš dílo, vítal ho Vašík úsměvem. Mám. Půjdeme spolu k cirkusu. A Karas čekal ůdiv, ůlek, nedúvěru. Strachoval se však bezdůvodně. Vašíkovi ůplně stačilo, že práce je a že zústanou spolu. Podle E. Basse