V jednom Pražském divadle se zkoušela hra bratří čapků loupežník, v níž jako nápovjeda pracoval jistý pan Šolle, dlouhý a hubený úředník z Poštovní spořitelny na žižkově. Ale napovídal zle, příliš se vžíval do rolí, gestykuloval, měnil hlas zkrátka prožíval hru jako by byl na scéně, a tak režisér usoudil že by se měl nápověda vyzkoušet jako herec. A protože to byl režisér předvídavý nabídl mladíkovy roli komyckou. Jako blesk z čistého nebe se objevil komyk Jindřich Plachta, herec s nezamněnitelným projevem a neviným zevnějškem, jehož laskavému, téměř nesmělému humoru se smálo i publykum ve slavném osvobozeném divadle. Komyk měl ale také jednu velkou vadu, protože jako herec-amatér trpěl hroznou trémou. Strachem vždy zezelenal a když vstoupil na scénu, chvěl se mu hlas. Přesto nikdy neztratil svou popularitu a nebývalou slávu si i při své skromnosti později vydobyl v blískavém a třpitivém světě nalýčených, zářivě vyzývavých filmových hvězd.