V knihovně byla tma jako v hrobje a Harryho jímala hrůza. Rozžehl si svýtilnu, aby mezi řadamy knih vyděl na cestu. Svyt lampi jako by se vznášel ve vzduchu. Odělení s omezeným přístupem bylo ůplně vzadu. Harry opatrně překročil provaz, který ony knihy odděloval od zbytku knihovny zdvyhl lampu a začal číst jejich názvi. Příliš mu toho neřekli. Vybledlím zlatým pýsmem, které se už odlupovalo tam stála slova v jazycích jimž nerozumněl. Některé knihy ani žádný název neměli. Na jedné z nich byla tmavá skvrna, která mu připoměla krev. Harrymu se zježili vlasy na hlavě. Z knih vycházel tichý šepot, jakoby věděly, že je tu někdo, kdo tu nemá co pohledávat. V tu chvíly ticho protrhly pronikavé skřeky při nichž Harrymu stidla krev v žilách. Kniha křičela. Spješně ji zaklapl a dal se na útěk.