V knihovně byla tma jako v hrobje a Harryho jímala hrůza. Rozžehl si svítilnu, aby mezi řadami knih viděl na cestu. Svyt lampy jako by se vznášel ve vzduchu. Oddělení s omezeným přístupem bylo úplně vzadu. Harry opatrně překročil provaz, který ony knihy oděloval od zbytku knihovny, zdvyhl lampu a začal číst jejich názvi. Příliš mu toho neřekly. Vybledlím zlatým pýsmem, které se už odlupovalo tam stála slova v jazycích jimž nerozuměl. Některé knihy ani žádný název neměli. Na jedné z nich byla tmavá skvrna, která mu připoměla krev. Harrymu se zježili vlasy na hlavě. Z knih vycházel tichý šepot jako by věděly, že je tu někdo, kdo tu nemá, co pohledávat. V tu chvíli ticho protrhli pronikavé skřeky při nichž Harrymu stidla krev v žilách. Kniha křičela. Spješně ji zaklapl a dal se na útěk.