Frantíkův dědeček spí, ale Frantík nemúže usnout. Slyší odbíjet hodiny: půl jedenácté, jedenáct. Měsíc je v ůplňku, přes něj plují mraky rúzných tvarů. Ze dvorů a zahrad se ozývá tolik zvuků: štěkot psú, hlasy ptáků znějící jako hů hú, nebo spíše jako zaůpění. Frantík odnesl zelenou knížku do ůkrytu. Měl nejlepší úmysly, úspěšně ten ůkol splnil. Nemá výčitky svědomí, ale tíží ho ůvahy, zda pan Bočan neohlásí policistúm, že se mu ztratil seznam dlužníkú a jejich dluhú. Podle V. Řezáče