Babička z dětmi odešla. Ona nemněla srdce, aby koho nenáviděla, ale paní správcová nebyla ji pěkná v očích, a sice proto, že se nesla výše, než narostla. První čas, když babička k dceři přišla a ještě v domáctnosti ani s okolními lidmi obeznámena nebyla, přišla jednoho dne paní správcová ještě se dvěma paničkami na vyzitu. Paní Prošková byla právě kdesi na stráni. Babička podle svého obyčeje pobýdla hosty, aby se posadili, a když přinesla chléb a sůl podala s celou svou upřímností aby si vzácné paní ukrojili. Ty ale s pohrdlivým vihrnutím nosíčků děkovali, že nebudou jíst pak se úsmněšně na sebe podívali, jako by chtěli říct: Ty sprosťačko, co si myslíš, že jsme my ňáké jen tak ledabylo! Když paní Prošková přišla, viděla hned, že babička chybyla proti panským običejům, a řekla matce když paní paní odešly, aby takovým dámám chléb nepředkládala ty že jsou na jiné věci zviklé.