Pro tyhle honičky jsme nezměnili Karlovu karoséryi. Stačilo aby se objevil na silnici a už se ho někdo snažil setřást. Na ostatní vozi púsobil jako zchromlá vrána na smečku hladových koček. Dráždil skvělé rodiné kočáry, aby ho předhonily. Dokonce i blahobytní vousáči byli uchváceni neodbitnou závodní ctižádostí, když spatřili před sebou poskakovat klapající káru. Kdo také mohl tušit, že v tomto směšném tvoru bije velyké srce závodního motoru! Lenz tvrdil, že prý Karel působý významě na výchovu řidičů. Učí lidi úctě před tvúrčím úsilím, jež je obvykle skromě skryto v nenápadném rouše. To říkal Lenz který rovněž tvrdil že je posledním z vymřelých romantiků a také prohlašoval, že by Karla nikdy neprodal. Milovaly jsme Karlovi schopnosti, milovali jsme společnou činost na vylepšení jeho výkonu, milovaly jsme tento prudce tepající, ale zatím bezstarostný život.