Pro tyhle honičky jsme nezměnily Karlovu karosériy. Stačilo aby se objevil na silnici a už se ho někdo snažil setřást. Na ostatní vozy působil jako zchromlá vrána na smečku hladových koček. Dráždil skvělé rodinné kočáry, aby ho předhonily. Dokonce i blahobytní vousáči byli uchváceni neodbytnou závodní ctižádostí, když spatřily před sebou poskakovat klapající káru. Kdo také mohl tušit že v tomto směšném tvoru byje velyké srce závodního motoru! Lenz tvrdil, že prý Karel působý významě na víchovu řidičů. Učí lydi úctě před tvúrčím úsilím, jež je obvykle skromě skryto v nenápadném rouše. To říkal Lenz, který rovněž tvrdil že je posledním z vymřelých romantiků, a také prohlašoval, že by Karla nikdy neprodal. Milovali jsme Karlovy schopnosti, milovali jsme společnou činost na vylepšení jeho výkonu, milovaly jsme tento prudce tepající, ale zatím bezstarostný život.