Pro tyhle honičky jsme nezměnili Karlovu karoséryi. Stačilo aby se oběvil na silnici, a už se ho někdo snažil setřázt. Na ostatní vozi púsobil jako schromlá vrána na smečku hladových koček. Dráždil skvělé rodinné kočáry, aby ho předhonily. Dokonce i blahobytní vousáči byli uchváceni neodbitnou závodní ctižádostí, když spatřili před sebou poskakovat klapající káru. Kdo také mohl tušit, že v tomto směšném tvoru byje velyké srce závodního motoru! Lenz tvrdil, že prý Karel působí významně na výchovu řidičů. Učí lidi úctě před tvúrčím úsilým, jež je obvykle skromně skryto v nenápadném rouše. To říkal Lenz který rovněž tvrdil, že je posledním z vimřelých romantiků a také prohlašoval, že by Karla nikdy neprodal. Milovaly jsme Karlovy schopnosti, milovaly jsme společnou činnost na vylepšení jeho víkonu, milovali jsme tento prudce tepající, ale zatím bestarostný život.