Byl jednou jeden sedlák a ten mněl velice marnivou ženu. Pořád bi se jen parádila. A protože se v ní muž zhlýžel, dopřával jí. Dával ji všechny peníze, co utržil za obilý, ale žena všechno rosházela a přišla za mužem, aby jí sehnal další peníze. Jenomže kde je zplašit? A tak sedlák otprodal kus pole, prodal louku i les a nezkončil dřív, dokut nebyly na mizyně. Když to žena vyděla, odstěhovala se zpátky ke svým rodičům. Co teď? Bude nejlíp zoufalstvý utopit v kořalce. A už sedí sedlák v hospodě a šenkýř mu nalívá. Vtom přijde na půllytr piva do hospody jeho nejbliší soused: „Hej, kmotře, co je s vámy? „Nechtějte, abich povídal. Zbyl mi všeho všudy jeden kousek pole. A ten mně nevitrhne. Nemám dočista nic, co bych na něj zasel.“ „A právě o tom chci s vámy hovořit. Dám vám půl věrtele hrachu a hrách hned zítra zasejete. Půjčím vám k tomu i svého koně.“ Ubožák sousedovi ze srce děkoval. Ráno zapřáhly koně a sedlák vijel na pole. Byl krásný jarní den, sluníčko svýtilo, skřivánek zpíval a sedlákovy se najednou ulevylo.