V knihovně byla tma jako v hrobě a Harryho jímala hrůza. Rozžehl si svítilnu, aby mezi řadami knih vyděl na cestu. Svit lampi jako by se vznášel ve vzduchu. Oddělení s omezeným přístupem bylo úplně vzadu. Harry opatrně překročil provaz který ony knihy odděloval od zbytku knihovny, zdvyhl lampu a začal číst jejich názvi. Příliš mu toho neřekly. Vybledlím zlatým pýsmem, které se už odlupovalo tam stála slova v jazycích, jimž nerozuměl. Některé knihy ani žádný název neměly. Na jedné z nich byla tmavá skvrna která mu připoměla krev. Harrymu se zježily vlasy na hlavě. Z knih vycházel tichý šepot, jakoby věděly, že je tu někdo kdo tu nemá co pohledávat. V tu chvíly ticho protrhli pronikavé skřeky, při nichž Harrymu stidla krev v žilách. Kniha křičela. Spěšně ji zaklapl a dal se na útěk.