Mezi neinformovaným občanstvem převládá od nepamněti bludný názor že školství je blahodárná instituce, kde zástupy mládeže jsou poučovány a vychovávány obětavými muži a ženami. Z tohoto milného předpokladu vycházeli všichni reformátoři a bojovníci za novou střední školu, pročež jejich snahy zatím vždy končili nezdarem. Neboť střední škola je ve skutečnosti kolbiště kde utlačovaný lyd studentský vede nesmyřitelný boj proti panujícím kantorům. V tomto zápase jest veškerá iniciatyva na straně studenctva. Uvážíme-li, že kantorstvo je vizbrojeno zbraní tak mocnou a drtivou, jako jsou pětky neboli pumy pochopíme jaké vynalézavosti a neúnavnosti je třeba, aby bezbranný študák potřel nepřítele. Mnozí nezasvěcenci se domnívají že vyučovací hodiny jsou vyplněny intenzívní prací po které je nutno načerpati nových sil, k čemuž jsou určeny přestávky. Ve skutečnosti je přestávka dobou horečné činnosti. Za několik mynut musí student opsat cvičení z matematiky které zapoměl doma vypracovat vstřebat do sebe pět stránek o historiji punských válek, připravit taháky, naučit se zpaměti Erbenovy svatební košile či vyjmenovat Jihoamerické řeky. V hodině pak odpočívá. Někteří nechápaví učitelé žáky ustavičně ruší neustálým vyvoláváním, napomínáním ba i řevem a pouštěním hrůzi.