Mezi neinformovaným občanstvem převládá od nepamněti bludný názor že školství je blahodárná instituce, kde zástupi mládeže jsou poučovány, a vychovávány obětavými muži a ženami. Z tohoto milného předpokladu vycházely všichni reformátoři a bojovníci za novou Střední školu pročež jejich snahy zatím vždy končily nezdarem. Neboť střední škola je ve skutečnosti kolbiště kde utlačovaný lyd studentský vede nesmiřitelný boj proti panujícím kantorům. V tomto zápase jest veškerá inyciativa na straně studenctva. Uvážíme-li, že kantorstvo je vyzbrojeno zbraní tak mocnou a drtivou jako jsou pětky neboli pumy pochopíme jaké vynalézavosti a neúnavnosti je třeba, aby bezbranný študák potřel nepřítele. Mnozí nezasvěcenci se domnívají že vyučovací hodiny jsou vyplněny intenzívní prací, po které je nutno načerpati nových sil k čemuž jsou určeny přestávky. Ve skutečnosti je přestávka dobou horečné činnosti. Za několik mynut musí student opsat cvičení z matematiky, které zapoměl doma vypracovat, vstřebat do sebe pět stránek o historiji punských válek, připravit taháky, naučit se spaměti Erbenovi Svatební košile či vyjmenovat jihoamerické řeky. V hodině pak odpočívá. Někteří nechápavý učitelé žáky ustavičně ruší neustálím vyvoláváním, napomínáním, ba i řevem a pouštěním hrůzy.