Nedávno byla v denním tisku uveřejněna reportáž o studánkách v Šumavských lesích. Připomněla čtenářům i známé Sládkovy verše a vibídla k zamyšlení nad našimi vodními zdroji. V minulích dobách pohlížely lydé na vodu jako na nebezpečný živel před nímž se musí chránit. Jejich obavi vyplývaly ze zkušeností s povodněmy, které přicházely zvlášť na jaře, když v horách tálo a způsobovali velké škody. Proudům vod jež se řítili jako lavyna, neodolaly mnohdy ani sylné stromy a lidská obydlí. Rozvoj vědy a technyky ve 20 století umožnil spoutat nezkrotný živel, a přinutit ho aby lidem prospýval. Dnes jsme si dobře vědomy, že pitná voda je pro člověka nejcenější kapalynou. Na dostatečném množství vody závysí také zemědělská a průmislová výroba. Proto je třeba vodu chránit a úsporně využívat všech jejích zdrojů.