Každodení ranní vstávání nám stěžuje život po celý školní rok. To dnešní bylo ale přece specyfycké. S hlavami nabitými vědomostmy se blýžíme k námi vyvolené škole, gymnáziu havlíčkův Brod ve štáflově Ulici, s vědomým, že právě dnešní skouška z českého jazyka či Matematiky předznamená naši budoucnost. Věžní hodiny odbyli osmou, do třídy vstoupil učitel, který vypadal, že je zběhlí úplně ve všem, zjednal si pořádek a začal diktovat. V diktátu se objevily tak strašlivé věci že jsme se mohly jen stěží vyvarovat nemilých pravopisných pochybení. Každá druhá věta se odehrávala ve spišské Nové Vsi nebo moravském krasu. Také syntaktické rozbory a slovní úlohy z matematiky nám připadali zcestné… Po zkončení skoušky jsme sklesle snědli svačiny, které nám připravili naše starostlyvé maminky, a vydali jsme se spět na své základní školy v toužebném očekávání rozhodnutí o přijetí, či nepřijetí. Konec dobrý všechno dobré. Přijaly všechny, kteří si to zasloužily.