Každodenní ranní vstávání nám stěžuje život po celí školní rok. To dnešní bilo ale přece specyfycké. S hlavamy nabytými vědomostmy se blížíme k námi vivolené škole, Gymnáziu Havlíčkův brod ve Štáflově Ulici, s vědomím, že právě dnešní zkouška z českého Jazyka či matematiky předznamená naši budoucnost. Věžní hodiny odbily osmou do třídy vstoupil učitel který vypadal, že je zběhlí úplně ve všem, zjednal si pořádek a začal diktovat. V diktátu se oběvili tak strašlivé věci, že jsme se mohly jen stěží vyvarovat nemylých pravopysných pochybení. Každá druhá věta se odehrávala ve spišské nové Vsi nebo Moravském krasu. Také syntaktycké rozbory a slovní úlohy z matematyky nám připadali scestné… Po zkončení skoušky jsme zklesle snědli svačiny které nám připravili naše starostlivé maminky, a vidali jsme se spět na své základní školy v toužebném očekávání rozhodnutí o přijetí či nepřijetí. Konec dobrý, všechno dobré. Přijaly všechny, kteří si to zasloužili.