Šero se sneslo na kraj. Nad obsorem vibledl poslední proužek rúžového červánku a už jen světlejší plocha oblohy naznačovala, že tam před chvílí zapadlo slunce. Hajný Straka sestupoval stezkou pod Zlatým vrchem. Znal ji dokonale a i v přítmí se vihnul všemu, co by způsobilo hluk. Hned za hájenkou nabil pušku. Dnes vzal ebou i lovecký tesák a do brašny silnou svýtilnu, kus špeku a krajíc chleba. Na obloze blykala první hvězda a z blízka se ozvala sova. Kos prodlužoval přestávky mezy poslední večerní písní, byl stále tižší a unaveně trilkoval. Když hajný docházel k louce, začaly koncertovat cvrčci. Vysokými, pichlavými tóny zaplnili celý prostor a přehlučeli i zvonění vody v potůčku.