Šedá budova byla tichá, jen na rampě krmil vrabec odrostlá mláďata. Čepířila se, a otvírala široké zobáčky. Dívka jim hodila kousek svačiny, ale vrabci se polekaly a rozlétli se. Nikdy nestála tak blízko trati a vjedomí, že se může klidně procházet u kolejí, jí lahodilo. Mezi kolejemi vyrazili žluté kvítky, které byly umazány od kolomazy. Stály na nich kapky rosy, třpytili se, a dívka si je zatoužila utrhnout. Stonek byl tuhý, nepovolil ani pod nehtem. Vtom dívka uslyšela vlak uskočila v poslední chvíly, ale vlak jel po druhé koleji. Rozpustile se zasmála, a vyběhla na rampu.