Pro tyhle honičky jsme nezměnili karlovu karosériy. Stačilo, aby se objevil na silnici, a už se ho někdo snažil setřázt. Na ostatní vozi púsobil jako schromlá vrána na smečku hladových koček. Dráždil skvělé rodinné kočáry, aby ho předhonili. Dokonce i blahobytní vousáči byli uchváceni neodbytnou závodní ctižádostí, když spatřily před sebou poskakovat klapající káru. Kdo také mohl tušit že v tomto směšném tvoru byje velyké srce závodního motoru! Lenz tvrdil že prý Karel působí významě na víchovu řidičů. Učí lidi úctě před tvůrčím úsilým, jež je obvikle skromě skryto v nenápadném rouše. To říkal Lenz, který rovněž tvrdil, že je posledním z vimřelých romantiků, a také prohlašoval že by Karla nikdy neprodal. Milovali jsme Karlovy schopnosti, milovaly jsme společnou činost na vylepšení jeho výkonu, milovaly jsme tento prudce tepající, ale zatím bezstarostný život.