V jednom Pražském divadle se skoušela hra bratří čapků Loupežník v níž jako nápovjeda pracoval jistý pan Šolle dlouhý a hubený úředník z poštovní spořitelny na žižkově. Ale napovídal zle, příliš se vžíval do rolí, gestykuloval, měnil hlas, zkrátka prožíval hru, jako by byl na scéně a tak režisér usoudil že by se měl nápověda vizkoušet jako herec. A protože to byl režisér předvídavý, nabídl mladíkovy roli komyckou. Jako blesk z čistého nebe se objevil komyk Jindřich Plachta herec s nezaměnitelným projevem a nevinným zevnějškem jehož laskavému, téměř nesmělému humoru se smálo i publykum ve slavném Osvobozeném divadle. Komyk měl ale také jednu velkou vadu, protože jako herec-amatér trpjel hroznou trémou. Strachem vždy zezelenal a když vstoupil na scénu, chvěl se mu hlas. Přesto nikdy nestratil svou popularytu a nebývalou slávu si i při své skromnosti později vydobil v blískavém a třpitivém světě nalíčených, zářivě vyzývavých filmových hvězd.