V jednom pražském divadle se skoušela hra bratří čapků Loupežník, v níž jako nápověda pracoval jistý pan Šolle dlouhý a hubený úředník z Poštovní spořitelny na žižkově. Ale napovídal zle, příliš se vžíval do rolí gestikuloval, měnil hlas zkrátka prožíval hru, jako by byl na scéně a tak režisér usoudil že by se měl nápověda vyzkoušet jako herec. A protože to byl režisér předvídavý, nabídl mladíkovy roly komickou. Jako blesk s čistého nebe se objevil komyk Jindřich Plachta herec s nezaměnitelným projevem a nevinným zevnějškem, jehož laskavému, téměř nesmělému humoru, se smálo i publikum ve slavném Osvobozeném divadle. Komyk měl ale také jednu velkou vadu protože jako herec-amatér trpěl hroznou trémou. Strachem vždy zezelenal a když vstoupil na scénu, chvěl se mu hlas. Přesto nikdy neztratil svou popularytu a nebývalou slávu si i při své skromnosti později vidobyl v blýskavém a třpytivém světě nalíčených, zářivě vyzývavých filmových hvězd.