Probýhající únorový lyžařský vícvik sekundy gymnázia se chýlil ke konci. Promrzlí učitelé dali znamení k návratu zpět na chatu barborka v Peci pod Sněžkou. Děti se těšily na poslední večeři, a slýbený zmrzlynový pohár. Zýtřejší sobotu už budou doma v trutnově se svými rodiči. Dvě židle zůstaly prázdné. Kdo to chybí? Vzpomněly si že se Luděk a Pavel zdržovali vzadu. Hvýzdající výtr se měnil ve vichřici a sněhové vločky narážely na okení skla. Týdenní pohoda se rozplynula. Všichni pocítily obavy o své dva kamarády. Skupiny záchranářů pročesávaly mýsta okolo trasy kde by hoši mohly být. Kužely svýtilen nahradily dení světlo protože skrze bílé víření a tmu už záchranáři neviděly. Nakonec je objevil Mirek, který se stal mynulý týden nejmladším krkonosškým záchranářem. Prozkoumával blýzké údolí a našel je schoulené pod nejvyším smrkem. Jeho obětavost zachránila Luďkovi a Pavlovi život, když se nerozumně rozhodli neposlechnout své učitele. Ranní kázaní bylo nepříjemné, ale i mě se ulevilo od úzkosti mynulé noci protože jsem si vzpomněl na mnoho špatně skončených podobných příběhů.