Zanedlouho vyjeli na kolejiště lokomotivi i celé soupravi. Vlak číslo devěttisíc čtyřistajedna směrem na Prahu-Vysočany, lysou Nad Labem, Nymburk, Kolín a koridorem dál, jsem ale nikde neviděl. Chtěje si stěžovat přistoupil jsem ve vnitřním pavilonu k okénkům informace českých drah. Zavřeno, to se dalo čekat. Zmateně jsem pobýhal a ptal se kolemjdoucích. Až jakýsi výhibkář mně spražil a důrazně mi řekl že ten vlak nejede odsu ale z hlavního nádraží. Vidal jsem se tedy z Masarikova nádraží na hlavní nádraží a doufal jsem, že svůj vlak stihnu.