Jste vzhůru? Vstávat! Jde se na borůvky! Za púl hodiny opravdu vyrazili. Vúdcem borúvkářů byl Vojta. Neůnavně vyhledával neschůdné stráně, kde zůstaly ostrúvky neočesaných borůvkových keříků. Bylo úmorné vedro a začátek borůvkové výpravy byl neúspěšný. Jana si stěžovala,jak je trhání únavné. Někdo z chlapcú však zatoužil po míse vdolkú s borůvkovými povidly. To bylo dúležité. Závody borúvkářú začaly. Trhali borůvky do malých hrnků a sypali je do kbelíkú ve stínu. Aby se zabránilo sporúm o počet nasbíraných hrnečků, zústala u kbelíků Julinka. Byla úzkostlivě pozorná a neůplatná. Plnila ůkol rozhodčího celkem úspěšně. Kdo pomýšlel na stupně vítězů, musel neúnavně trhat, nesměl od keříků borůvčí ani hlavu zvednout. Dlouho byla nejůspěšnější Julinčina sestra, ale pak na její rekord zaůtočil Vojta a zvítězil. Podle H. Šmahelové