Šedá budova byla tichá, jen na rampě krmil vrabec odrostlá mláďata. Čepýřila se a otvírala široké zobáčky. Dívka jim hodila kousek svačiny, ale vrabci se polekaly a rozlétly se. Nikdy nestála tak blísko trati a vědomí, že se může klidně procházet u kolejí jí lahodilo. Mezi kolejemi vyrazili žluté kvítky, které byly umazány od kolomazy. Stáli na nich kapky rosy, třpytily se a dívka si je zatoužila utrhnout. Stonek byl tuhý, nepovolil ani pod nechtem. Vtom dívka uslišela vlak, uskočila v poslední chvíly, ale vlak jel po druhé koleji. Rospustile se zasmála a vyběhla na rampu.