V jednom Pražském divadle se zkoušela hra bratří Čapků Loupežník, v níž jako nápovjeda pracoval jistý pan Šolle dlouhý a hubený úředník z Poštovní Spořitelny na Žižkově. Ale napovídal zle, příliš se vžíval do rolí, gestikuloval měnil hlas, zkrátka prožíval hru, jako by byl na scéně, a tak režisér usoudil že by se měl nápověda vyzkoušet jako herec. A protože to byl režisér předvídavý nabídl mladíkovi roli komickou. Jako blesk s čistého nebe se oběvil komyk Jindřich Plachta, herec s nezamněnitelným projevem a nevinným zevnějškem jehož laskavému téměř nesmělému humoru se smálo i publykum ve slavném osvobozeném divadle. Komyk měl ale také jednu velkou vadu protože jako herec-amatér trpjel hroznou trémou. Strachem vždy zezelenal a když vstoupil na scénu, chvěl se mu hlas. Přesto nikdy neztratil svou popularitu a nebývalou slávu si i při své skromnosti později vydobil v blýskavém a třpytivém světě nalýčených, zářivě vyzývavých filmových hvězd.