V jednom Pražském divadle se zkoušela hra bratří čapků Loupežník v níž jako nápověda pracoval jistý pan Šolle dlouhý a hubený úředník z Poštovní spořitelny na žižkově. Ale napovídal zle, příliš se vžíval do rolí, gestikuloval měnil hlas, zkrátka prožíval hru, jako by byl na scéně a tak režisér usoudil že by se měl nápověda vyzkoušet jako herec. A protože to byl režisér předvídavý nabídl mladíkovy roly komyckou. Jako blesk s čistého nebe se oběvil komyk Jindřich Plachta herec s nezamněnitelným projevem a nevinným zevnějškem, jehož laskavému téměř nesmělému humoru, se smálo i publikum ve slavném Osvobozeném divadle. Komik měl ale také jednu velkou vadu protože jako herec-amatér trpěl hroznou trémou. Strachem vždy zezelenal a když vstoupil na scénu, chvěl se mu hlas. Přesto nikdy nestratil svou popularytu a nebývalou slávu si i při své skromnosti později vydobil v blýskavém a třpytivém světě nalíčených, zářivě vyzívavých filmových hvězd.