Byl jednou jeden sedlák a ten měl velice marnivou ženu. Pořád by se jen parádila. A protože se v ní muž zhlýžel, dopřával jí. Dával ji všechny peníze, co utržil za obilí, ale žena všechno rosházela a přišla za mužem, aby ji sehnal další peníze. Jenomže kde je splašit? A tak sedlák otprodal kus pole, prodal louku i les a nezkončil dřív, dokud nebyly na mizyně. Když to žena vyděla, odstěhovala se spátky ke svým rodičům. Co teď? Bude nejlýp zoufalstvý utopyt v kořalce. A už sedí sedlák v hospodě a šenkýř mu nalívá. Vtom přijde na půllitr piva do hospody jeho nejblišší soused: „Hej, kmotře, co je s vámi? „Nechtějte, abych povýdal. Zbil my všeho všudy jeden kousek pole. A ten mně nevitrhne. Nemám dočista nic, co bych na něj zasel.“ „A právje o tom chci s vámy hovořit. Dám vám půl věrtele hrachu a hrách hned zítra zasejete. Půjčím vám k tomu i svého koně.“ Ubožák sousedovi ze srdce děkoval. Ráno zapřáhli koně a sedlák vyjel na pole. Byl krásný jarní den, sluníčko svítilo, skřivánek spíval a sedlákovy se najednou ulevilo.