Nedávno byla v denním tisku uveřejněna reportáž o studánkách v šumavských lesích. Připoměla čtenářům i známé Sládkovi verše a vibídla k zamišlení nad našimi vodními zdroji. V minulích dobách pohlížely lidé na vodu jako na nebezpečný živel před nímž se musí chránit. Jejich obavy vyplývaly ze zkušeností s povodněmi které přicházely zvlášť na jaře když v horách tálo a způsobovali velké škody. Proudům vod, jež se řítili jako lavyna, neodolali mnohdy ani sylné stromy a lydská obidlí. Rozvoj vědy a technyky ve 20. století umožnil zpoutat neskrotný živel a přinutit ho aby lidem prospýval. Dnes jsme si dobře vědomi, že pytná voda je pro člověka nejcennější kapalynou. Na dostatečném množství vody závysí také zemědělská a průmislová výroba. Proto je třeba vodu chránit a úsporně viužívat všech jejích zdrojú.