Každodení ranní vstávání nám ztěžuje život po celí školní rok. To dnešní bilo ale přece specifycké. S hlavami nabitými vědomostmy se blýžíme k námi vivolené škole, Gymnáziu havlíčkův Brod ve Štáflově Ulici, s vědomým, že právě dnešní zkouška z českého jazyka či Matematiky předznamená naši budoucnost. Věžní hodiny odbily osmou, do třídy vstoupil učitel který vypadal, že je zběhlí úplně ve všem, zjednal si a začal začal dyktovat. V dyktátu se oběvili tak strašlivé věci, že jsme se mohly jen ztěží vyvarovat nemilých pravopysných pochybení. Každá druhá věta se odehrávala ve spišské Nové Vsi nebo Moravském krasu. Také syntaktycké rozbory a slovní úlohy z matematyky nám připadaly scestné… Po zkončení zkoušky jsme sklesle snědli svačiny které nám připravily naše starostlivé maminky, a vydali jsme se spět na své základní školy v toužebném očekávání rozhodnutí o přijetí či nepřijetí. Konec dobrý všechno dobré. Přijali všechny, kteří si to zasloužili.