Stály jsme na hranicích vječné zimy. Pevným krokem jsme překročili ledovími vlnami ztuhlý příkop jenž chránil panství vládce chladu. Procházely jsme pod chrámovími klembami, které se třpytili oslnivími křišťály a jejichž varhany zněly jako výr podzemní bystřiny. Ztráceli jsme se mezi mohutným sloupovým, jehož hlavice jako by podpírali samotnou oblohu. Konečně jsme se přiblížili k nejvyžší věži hradu. S vypjetím posledních sil jsme zdolali samý vrchol a stanuly tváří v tvář králi hor. Žádná ozvěna života v údolí nerušila jeho pišný a vyzívavý klid. Mlčky stály kolem jeho trůnu skamenělí služebníci s lesklým ledovým brněním kolem žulových hrudí. Znal jsem dobře jejich ošlehané rysy a uctivě jsem zdravil jednotlivé vrcholy jejich jmény. Teprve kdyš nejvyšší z nich zmizel v bjelavých mlhách, rozhodli jsme se urychlit svůj návrat. Rychle jsme pospíchali stmývajícím se palácem pak jsme běžely přes pustá hradní nádvoří kde ruce duchů zametali všechny stopi cesty, až jsme stanuly pod chrámovími klembami, kde varhany bouřily jako v soudný den.