Na poslední sobotu v září jsme si smluvili dlouhou túru. Autobus nás vyvezl do Dolní Malé Úpy. Úmyslně jsme podnikli túru v tuto dobu, neboť už nebývá v podhúří ani na hřebenech mnoho turistů. Na jedné louce jsme viděli ocůny. Byly rúžovofialové jako blůza naší Jany. V záři teplých slunečních paprsků vynikalo zbarvení listnatých stromů. Sbalili jsme svetry do batohů a stoupali jsme do Horní Malé Úpy, dále pak ůbočím přes Soví sedlo na Sněžku. Chlapci kráčeli neúnavně v čele, dívky zústávaly vzadu. Z vrcholu byl ůchvatný rozhled, protože bylo úplně jasno. Pozorovali jsme stříbrnou stužku řeky Ůpy, jak se vine údolím. Sestoupili jsme přes Růžovou horu. Tam Petr fotografoval všechny, kdo se zúčastnili naší túry.