Na poslední sobotu v září jsme si smluvili dlouhou túru. Autobus nás vyvezl do Dolní Malé Úpy. Ůmyslně jsme podnikli tůru v tuto dobu, neboť už nebývá v podhůří ani na hřebenech mnoho turistú. Na jedné louce jsme viděli ocůny. Byly růžovofialové jako blůza naší Jany. V záři teplých slunečních paprskú vynikalo zbarvení listnatých stromů. Sbalili jsme svetry do batohů a stoupali jsme do Horní Malé Úpy, dále pak ůbočím přes Soví sedlo na Sněžku. Chlapci kráčeli neúnavně v čele, dívky zůstávaly vzadu. Z vrcholu byl ůchvatný rozhled, protože bylo úplně jasno. Pozorovali jsme stříbrnou stužku řeky Ůpy, jak se vine ůdolím. Sestoupili jsme přes Růžovou horu. Tam Petr fotografoval všechny, kdo se zúčastnili naší tůry.