Na poslední sobotu v září jsme si smluvili dlouhou tůru. Autobus nás vyvezl do Dolní Malé Ůpy. Ůmyslně jsme podnikli túru v tuto dobu, neboť už nebývá v podhúří ani na hřebenech mnoho turistů. Na jedné louce jsme viděli ocůny. Byly rúžovofialové jako blůza naší Jany. V záři teplých slunečních paprskú vynikalo zbarvení listnatých stromů. Sbalili jsme svetry do batohů a stoupali jsme do Horní Malé Úpy, dále pak úbočím přes Soví sedlo na Sněžku. Chlapci kráčeli neúnavně v čele, dívky zůstávaly vzadu. Z vrcholu byl ůchvatný rozhled, protože bylo úplně jasno. Pozorovali jsme stříbrnou stužku řeky Ůpy, jak se vine údolím. Sestoupili jsme přes Rúžovou horu. Tam Petr fotografoval všechny, kdo se zúčastnili naší túry.