Frantíkův dědeček spí, ale Frantík nemúže usnout. Slyší odbíjet hodiny: púl jedenácté, jedenáct. Měsíc je v ůplňku, přes něj plují mraky rúzných tvarů. Ze dvorú a zahrad se ozývá tolik zvukú: štěkot psú, hlasy ptáků znějící jako hú hú, nebo spíše jako zaůpění. Frantík odnesl zelenou knížku do úkrytu. Měl nejlepší úmysly, úspěšně ten úkol splnil. Nemá výčitky svědomí, ale tíží ho úvahy, zda pan Bočan neohlásí policistúm, že se mu ztratil seznam dlužníků a jejich dluhů. Podle V. Řezáče