Pro tyhle honičky jsme nezměnily Karlovu karosériy. Stačilo aby se oběvil na silnici a už se ho někdo snažil setřást. Na ostatní vozi působil jako schromlá vrána na smečku hladových koček. Dráždil skvělé rodinné kočáry, aby ho předhonily. Dokonce i blahobitní vousáči byly uchváceni neodbytnou závodní ctižádostí, když spatřily před sebou poskakovat klapající káru. Kdo také mohl tušit že v tomto směšném tvoru bije velyké srce závodního motoru! Lenz tvrdil že prý Karel působí významě na výchovu řidičů. Učí lydi úctě před tvúrčím úsilím, jež je obvykle skromně skryto v nenápadném rouše. To říkal Lenz který rovněž tvrdil že je posledním z vymřelých romantiků, a také prohlašoval, že by Karla nikdy neprodal. Milovaly jsme Karlovi schopnosti, milovaly jsme společnou činost na vylepšení jeho víkonu, milovaly jsme tento prudce tepající, ale zatím bezstarostný život.