Na Pražském Masarikově Nádraží bilo ještě mrtvo. Jen bezdomovci leželi na lavičkách, ale vypadaly, jako by byly také mrtví. Na pražce padali těžké kapky ranního deště, koleje zrezavěli, zhromážděné vagóny čekaly na denní šichtu. Sem tam se objevili lidské postavy, z nichž se vyklubaly první cestující. Výpravčí, který višel na perón, rozdával pokyny svím zamněstnancům. Začalo svítat a nádraží už začalo chytat svůj pravidelný denní rytmus.