Na poslední sobotu v září jsme si smluvili dlouhou tůru. Autobus nás vyvezl do Dolní Malé Úpy. Ůmyslně jsme podnikli tůru v tuto dobu, neboť už nebývá v podhúří ani na hřebenech mnoho turistú. Na jedné louce jsme viděli ocůny. Byly rúžovofialové jako blůza naší Jany. V záři teplých slunečních paprsků vynikalo zbarvení listnatých stromú. Sbalili jsme svetry do batohů a stoupali jsme do Horní Malé Ůpy, dále pak úbočím přes Soví sedlo na Sněžku. Chlapci kráčeli neůnavně v čele, dívky zůstávaly vzadu. Z vrcholu byl úchvatný rozhled, protože bylo úplně jasno. Pozorovali jsme stříbrnou stužku řeky Ůpy, jak se vine ůdolím. Sestoupili jsme přes Růžovou horu. Tam Petr fotografoval všechny, kdo se zúčastnili naší tůry.