Pro tyhle honičky jsme nezměnili Karlovu karoséryi. Stačilo aby se oběvil na silnici, a už se ho někdo snažil setřást. Na ostatní vozy působil jako schromlá vrána na smečku hladových koček. Dráždil skvělé rodinné kočáry, aby ho předhonili. Dokonce i blahobytní vousáči byli uchváceni neodbitnou závodní ctižádostí, když spatřily před sebou poskakovat klapající káru. Kdo také mohl tušit že v tomto směšném tvoru byje velyké srce závodního motoru! Lenz tvrdil, že prý Karel působý významně na výchovu řidičů. Učí lidi úctě před tvúrčím úsilím, jež je obvikle skromě skryto v nenápadném rouše. To říkal Lenz který rovněž tvrdil, že je posledním z vymřelých romantiků a také prohlašoval že by Karla nikdy neprodal. Milovali jsme Karlovi schopnosti, milovali jsme společnou činnost na vylepšení jeho víkonu, milovaly jsme tento prudce tepající, ale zatím bezstarostný život.