Pro tyhle honičky jsme nezměnily karlovu karosériy. Stačilo, aby se objevil na silnici a už se ho někdo snažil setřázt. Na ostatní vozi púsobil jako zchromlá vrána na smečku hladových koček. Dráždil skvělé rodiné kočáry, aby ho předhonily. Dokonce i blahobytní vousáči byli uchváceni neodbytnou závodní ctižádostí, když spatřily před sebou poskakovat klapající káru. Kdo také mohl tušit že v tomto směšném tvoru byje veliké srce závodního motoru! Lenz tvrdil že prý Karel působý významě na výchovu řidičů. Učí lidi úctě před tvůrčím úsilým, jež je obvikle skromně skryto v nenápadném rouše. To říkal Lenz který rovněž tvrdil že je posledním z vimřelých romantiků, a také prohlašoval, že by Karla nikdy neprodal. Milovali jsme Karlovy schopnosti, milovaly jsme společnou činost na vylepšení jeho výkonu, milovali jsme tento prudce tepající, ale zatím bezstarostný život.