V jednom Pražském divadle se zkoušela hra bratří čapků loupežník, v níž jako nápovjeda pracoval jistý pan Šolle dlouhý a hubený úředník z Poštovní spořitelny na žižkově. Ale napovídal zle, příliš se vžíval do rolí gestikuloval měnil hlas, zkrátka prožíval hru jako by byl na scéně, a tak režisér usoudil že by se měl nápověda vizkoušet jako herec. A protože to byl režisér předvídavý, nabídl mladíkovy roli komyckou. Jako blesk s čistého nebe se oběvil komik Jindřich Plachta herec s nezaměnitelným projevem a neviným zevnějškem jehož laskavému, téměř nesmělému humoru se smálo i publykum ve slavném osvobozeném divadle. Komik měl ale také jednu velkou vadu, protože jako herec-amatér trpěl hroznou trémou. Strachem vždy zezelenal, a když vstoupil na scénu, chvěl se mu hlas. Přesto nikdy nestratil svou popularitu a nebývalou slávu si i při své skromnosti později vydobyl v blýskavém a třpytivém světě nalíčených, zářivě vyzývavých filmových hvězd.