V jednom Pražském divadle se skoušela hra bratří čapků Loupežník v níž jako nápovjeda pracoval jistý pan Šolle dlouhý a hubený úředník z poštovní Spořitelny na žižkově. Ale napovídal zle příliš se vžíval do rolí, gestikuloval, měnil hlas zkrátka prožíval hru, jako by byl na scéně a tak režisér usoudil že by se měl nápověda vyzkoušet jako herec. A protože to byl režisér předvídavý nabídl mladíkovy roly komickou. Jako blesk z čistého nebe se objevil komyk Jindřich Plachta, herec s nezamněnitelným projevem a nevinným zevnějškem, jehož laskavému, téměř nesmělému humoru se smálo i publikum ve slavném osvobozeném divadle. Komyk měl ale také jednu velkou vadu, protože jako herec-amatér trpěl hroznou trémou. Strachem vždy zezelenal, a když vstoupil na scénu chvěl se mu hlas. Přesto nikdy neztratil svou popularytu a nebývalou slávu si i při své skromnosti později vidobyl v blískavém a třpytivém světě nalýčených, zářivě vyzívavých filmových hvězd.