Bil jednou jeden mudrc, jehoš sláva obletěla svět. Říkalo se, že není otásky, kterou bi neuměl zodpovědět, že není sporu, který by neusmířil, a není žáka, který by od něj neodešel moudřejší. Jednoho dne ho navštívila žena s malím chlapcem a stěžovala si: „Mistře! Mám velké trápení se svým synkem. Výš, je hodný, šikovný a bistrý, ale má strašnou chybu. Vječně musí mlsat. Sní všechno slatké, co mu přijde pod ruku!“ „Dobře,“ pravyl učenec, „odejděte, vraťte se příští týden a já si váš problém zatím promyslím.“ Ženu to sice udivilo, že na tak prostou radu musí čekat, ale samozřejmě poslechla. Za týden přivedla chlapce znovu. „Ještě jsem otázku neviřešil,“ vsdychl mudrc. „Odejdi a vrať se za týden.“ To celé se stalo ještě jednou. Teprv po třech týdnech mudrc chlapce přivolal: „Poslyš,“ řekl mu vážně, „nemlsej tolik. Věř my, člověk se bez toho obejde.“ S tím chtěl oba propustit. Ale ženě to nedalo a zklamaně ho oslovyla: „Odpusť mi mou smnělost, ale to je všechno? To jsem přece synkovy řekla už stokrát! O tom jsi potřeboval přemíšlet tři týdny?“