Mezi neinformovaným opčanstvem převládá od nepamněti bludný názor že školství je blahodárná instituce, kde zástupy mládeže jsou poučovány a vychovávány obětavými muži, a ženami. Z tohoto milného předpokladu vycházeli všichni reformátoři, a bojovníci za novou Střední školu, pročež jejich snahy zatím vždy končily nezdarem. Neboť střední škola je ve skutečnosti kolbiště kde utlačovaný lyd studentský vede nesmiřitelný boj proti panujícím kantorům. V tomto zápase jest veškerá inicyativa na straně studentstva. Uvážíme-li, že kantorstvo je vyzbrojeno zbraní tak mocnou a drtivou, jako jsou pětky neboli pumy, pochopíme, jaké vynalézavosti a neúnavnosti je třeba aby bezbranný študák potřel nepřítele. Mnozí nezasvěcenci se domnívají že vyučovací hodiny jsou vyplněny intenzívní prací po které je nutno načerpati nových sil, k čemuž jsou určeny přestávky. Ve skutečnosti je přestávka dobou horečné činnosti. Za několik mynut musí student opsat cvičení z matematiky které zapoměl doma vypracovat, vstřebat do sebe pět stránek o historii punských válek připravit taháky, naučit se spaměti Erbenovy Svatební košile, či vyjmenovat Jihoamerické řeky. V hodině pak odpočívá. Někteří nechápaví učitelé žáky ustavičně ruší neustálým vyvoláváním napomínáním, ba i řevem a pouštěním hrůzi.