Mezi neinformovaným občanstvem převládá od nepaměti bludný názor, že školství je blahodárná Instituce, kde zástupi mládeže jsou poučovány a vychovávány obětavými muži, a ženami. Z tohoto milného předpokladu vycházeli všichni reformátoři a bojovníci za novou Střední školu pročež jejich snahy zatím vždy končily nezdarem. Neboť Střední škola je ve skutečnosti kolbiště kde utlačovaný lyd studencký vede nesmiřitelný boj proti panujícím kantorům. V tomto zápase jest veškerá iniciativa na straně studentstva. Uvážíme-li, že kantorstvo je vyzbrojeno zbraní tak mocnou a drtivou, jako jsou pětky neboli pumi, pochopíme, jaké vynalézavosti a neúnavnosti je třeba, aby bezbranný študák potřel nepřítele. Mnozí nezasvěcenci se domnívají že vyučovací hodiny jsou vyplněny intenzívní prací, po které je nutno načerpati nových sil, k čemuž jsou určeny přestávky. Ve skutečnosti je přestávka dobou horečné činosti. Za několik minut musí student opsat cvičení z matematiky které zapoměl doma vypracovat vstřebat do sebe pět stránek o historii Punských válek připravit taháky naučit se spaměti Erbenovi Svatební košile, či vyjmenovat Jihoamerické řeky. V hodině pak odpočívá. Někteří nechápaví učitelé žáky ustavičně ruší neustálým vyvoláváním napomínáním, ba i řevem a pouštěním hrůzy.