Mezi neinformovaným opčanstvem převládá od nepamněti bludný názor, že školství je blahodárná instituce kde zástupy mládeže jsou poučovány a vychovávány obětavými muži a ženami. Z tohoto mylného předpokladu vycházeli všichni reformátoři, a bojovníci za novou střední školu pročež jejich snahy zatím vždy končili nezdarem. Neboť Střední škola je ve skutečnosti kolbiště kde utlačovaný lid studentský vede nesmyřitelný boj proti panujícím kantorům. V tomto zápase jest veškerá inyciativa na straně studenctva. Uvážímeli, že kantorstvo je vyzbrojeno zbraní tak mocnou a drtivou, jako jsou pětky neboli pumy, pochopíme, jaké vynalézavosti a neúnavnosti je třeba aby bezbraný študák potřel nepřítele. Mnozí nezasvěcenci se domnívají, že vyučovací hodiny jsou vyplněny intenzívní prací po které je nutno načerpati nových sil, k čemuž jsou určeny přestávky. Ve skutečnosti je přestávka dobou horečné činosti. Za několik mynut musí student opsat cvičení z matematiky které zapomněl doma vypracovat, vstřebat do sebe pět stránek o historii Punských válek připravit taháky naučit se zpaměti Erbenovi svatební košile, či vyjmenovat Jihoamerické řeky. V hodině pak odpočívá. Někteří nechápavý učitelé žáky ustavičně ruší neustálím vyvoláváním, napomínáním ba i řevem a pouštěním hrůzi.