Každodení raní vstávání nám ztěžuje život po celí školní rok. To dnešní bilo ale přece specyfické. S hlavamy nabytými vědomostmi se blýžíme k námi vivolené škole, gymnáziu Havlíčkův brod ve Štáflově Ulici, s vědomím, že právě dnešní skouška z Českého jazyka či Matematiky předznamená naši budoucnost. Věžní hodiny odbyly osmou do třídy vstoupil učitel který vypadal, že je zběhlí úplně ve všem, zjednal si a začal začal dyktovat. V dyktátu se oběvili tak strašlivé věci, že jsme se mohly jen ztěží vivarovat nemilích pravopisných pochybení. Každá druhá věta se odehrávala ve Spišské nové Vsi nebo moravském Krasu. Také syntaktické rozbory a slovní úlohy z matematiky nám připadaly zcestné… Po skončení skoušky jsme sklesle snědli svačiny, které nám připravily naše starostlivé maminky, a vidali jsme se zpět na své základní školy v toužebném očekávání rozhodnutí o přijetí, či nepřijetí. Konec dobrý, všechno dobré. Přijali všechny, kteří si to zasloužili.