Každodení raní vstávání nám stěžuje život po celí školní rok. To dnešní bylo ale přece specyfické. S hlavami nabytými vědomostmy se blýžíme k námi vyvolené škole, gymnáziu Havlíčkův brod ve Štáflově ulici, s vědomím, že právě dnešní skouška z českého jazyka či matematiky předznamená naši budoucnost. Věžní hodiny odbyly osmou do třídy vstoupil učitel, který vypadal, že je zběhlý úplně ve všem, zjednal si a začal začal diktovat. V dyktátu se objevily tak strašlivé věci, že jsme se mohly jen stěží vivarovat nemilých pravopisných pochybení. Každá druhá věta se odehrávala ve spišské Nové Vsi nebo moravském krasu. Také syntaktické rozbory a slovní úlohy z matematiky nám připadaly scestné… Po zkončení zkoušky jsme zklesle snědli svačiny které nám připravili naše starostlivé maminky, a vidali jsme se zpět na své základní školy v toužebném očekávání rozhodnutí o přijetí či nepřijetí. Konec dobrý, všechno dobré. Přijali všechny, kteří si to zasloužily.