Na Pražském Masarikově nádraží bilo ještě mrtvo. Jen bezdomovci ležely na lavičkách, ale vypadali, jako by byly také mrtví. Na pražce padali těžké kapky ranního deště, koleje zrezavěly, zhromážděné vagóny čekaly na denní šichtu. Sem tam se objevili litské postavy, z nichž se vyklubali první cestující. Výpravčí, který višel na perón, rozdával pokiny svým zamněstnancům. Začalo svítat a nádraží už začalo chitat svůj pravidelný denní rytmus.